O metodách

podrobné informace o prof. feuersteinovi a jeho metodách

Instrumentální obohacování

Metoda Instrumentálního obohacování (Feuerstein Instrumental Enrichment, FIE) představuje jeden z nejzajímavějších a nejpropracovanějších počinů na pomezí pedagogiky a psychologie druhé poloviny dvacátého století. V současné době ji nevyužívají pouze psychologové a učitelé, ale i rodiče, kteří v zájmu co nejlepšího výchovného působení na své děti nezapomínají na to, co je potřeba budovat nejvíce - schopnost myslet a učit se, mít motivaci, nepodléhat zklamání a celkově budovat v dorůstající generaci zdravé sebepojetí a celkové sebepřijetí. Metoda má své opodstatnění v sociální oblasti, ve zdravotnictví, může být přínosem pro kolektivy a týmy v jakémkoliv prostředí. Vedle umění vytvořit si strategii řešení úkolu upevňuje sebedůvěru, rozvíjí vyjadřování a respektování jiného názoru a umožňuje adaptaci v neustále se měnícím světě.
Věta „Nechte mě chvilku…, já si to rozmyslím“ je mottem celého programu. Odkazuje na snahu překonávat impulsivitu při řešení problémových situací a zdůrazňuje význam individuální časové potřeby každého člověka při řešení úkolů.
Proč obohacování? Feuerstein hovoří o obohacování kognitivních (poznávacích) struktur, protože předpokládá jejich modifikovatelnost. Všímá si těchto struktur v jejich aktuální, třeba i „neadekvátní“ podobě. Zkušenost zprostředkovaného učení (tzn. interakce, při níž rodiče, učitelé, vychovatelé „vkládají“ sebe mezi podnět a dítě, aby zajistili co nejkvalitnější reakci) spolu s didaktickými principy obsaženými v Instrumentálním obohacování umožňuje nejprve se novým kognitivním operacím a strategiím naučit a později je samostatně používat všude, kde je toho třeba (metakognice).
Proč instrumentální? Zhruba 350 stran úkolů je rozděleno do 14 souborů = instrumentů (v řadě „Standard“, pro děti předškolního věku nebo jedince se zásadnějšími problémy existuje řada Basic), z nichž každý obsahuje úkoly typu „papír a tužka" sestavených tak, aby se postupně zvyšovala jejich náročnost i složitost v rámci podpory rozvoje deficitních kognitivních (poznávacích) funkcí. Plnění těchto úkolů otevírá možnost uvědomění si vlastních kognitivních procesů a dovedností. Studenti často nazývají tento proces jako „přemýšlení o přemýšlení“. Úkoly obsažené v instrumentech mají víceméně abstraktní charakter a jen velmi málo připomínají náplň „předmětů“ výuky, jak je známe z našich škol. Díky tomu nevyžadují předchozí znalosti k tomu, aby mohly být vyřešeny. Současná podoba Instrumentálního obohacování je výsledkem dlouholeté týmové práce Reuvena Feuersteina a jeho kolegů z výzkumného centra v Izraeli (HWCRI). Velkou úlohu při vzniku Instrumentálního obohacování sehrály zkušenosti, které Feuerstein získal v průběhu práce s kulturně handicapovanými dětmi v Maroku ve 40. a 50. letech 20. století, kdy spolupracoval především s André Reyem.
Intervence prostřednictvím Instrumentálního obohacování má své nezastupitelné místo i nyní, jak potvrzuje stále širší úspěšná implementace metody v českém prostředí (školy, poradenská pracoviště, Vězeňská služba ČR, …) a existence výukových center metody v mnoha zemích světa.

reflexe účastníků

Řekli o našich kurzech

Quotation