O metodách

podrobné informace o prof. feuersteinovi a jeho metodách

Život Reuvena Feuersteina

Mládí a studia

Prof. Reuven Feuerstein se narodil v rumunském Botosani 21. srpna 1921 do početné židovské rodiny. Jeho životní směřování bylo silně ovlivněno otcem – profesorem judaistiky a váženým poradcem židovské obce. Ten ve svých dětech pěstoval nejen náboženský pohled na svět, ale obecně filosofický, v němž schopnost kritického myšlení zaujímala důležitou roli. Zejména schopnost správně klást otázky se stala klíčovou v pozdější Feuersteinově výzkumné práci. V letech 1940–1944 studoval Feuerstein pedagogiku na univerzitě v Bukurešti. Jako mnoho jiných ani on neunikl zatčení gestapem a věznění v rumunském transitním táboře. V něm sestavil vlastní výukový plán, ujal se role učitele a tím, jak se později ukázalo, položil základy svému budoucímu výzkumu. Před koncem 2. světové války Feuerstein odcestoval do Haify, kde začal pracovat pro hnutí Youth Aliyah (organizace pomáhající s integrací holokaust přeživších dětí) a aktivně se zapojoval do tvorby nového státu Izrael. Feuerstein byl později díky Youth Aliyah poslán do Jeruzaléma, kde studoval na první zdejší pedagogické fakultě. Již v této době se ostře stavěl proti názoru, který vnímal proces učení jako pasivní přijímání informací coby nezpochybnitelných dogmat. V letech 1945–1948 vyučoval a zastával roli speciálního pedagoga v osadách pro děti a mládež postižené následky holokaustu.

Další studium, profesní život

Na přelomu 40. a 50. let se Feuerstein ještě psychologické práci intenzivně nevěnoval, životní okolnosti jej však zavedly do Švýcarska, kde nasměroval jeho pozornost ke studiu psychologie Carl Gustav Jung. Feuerstein se rozhodl pro studium kognitivní psychologie a odjel do Ženevy, kde se stal žákem Jeana Piageta. Piaget ve své době představoval revoluční objevy v oblasti fungování kognitivních funkcí a Feuesrtein se tak učil u nejlepšího z nejlepších a celý koncept struktury kognitivních funkcí od něj do značné míry převzal.
Nebýt zkušeností, které Feuerstein získal při pozorování svých svěřenců, nestál by ovšem později v tak přímé opozici Piagetově tvrzení o kognitivním vývoji. Nemohl totiž přehlížet jasný důkaz toho, jak v poválečné Izraeli deprimované a frustrované děti v jeho citlivé interakci doslova rozkvétaly. Feuerstein se vymezoval vůči teorii, v níž je uspořádání a načasování kognitivního vývoje řízeno vnitřním, biologicky daným mechanismem zrání. Stál si za přesně opačným tvrzením, když říkal, že strukturu kognitivních funkcí a časovou posloupnost jejich vývoje určují vztahy s druhými lidmi, tzv.kulturní transmise. Definitivní rozchod Piageta–učitele a Feuersteina–žáka nastal v důsledku navázání Feuersteinovy výzkumné spolupráce s André Reyem, jehož náhled na utváření kognitivních struktur se s Feuersteinovým v mnohém shodoval. V letech 1950 – 1958 pracoval Feuerstein jako vedoucí psychologické sekce služeb Youth Aliyah v Evropě. Zásadní Feuersteinově a Reyově výzkumné práci s marockými dětmi, která probíhala v letech 1950-1954, se věnuje studie nazvaná „Children of Mellah“. Ta představuje základ pozdějšího komplexního vědeckého zpracování teorie strukturní kognitivní modifikovatelnosti. Utváření výsledného stavu mediativní teorie spadá do období let 1954–1970. V této době vzniká nejen konečné definování dimenzí kognitivní mapy a dotvoření souboru kognitivně stimulačních materiálů pod názvem program Instrumentálního obohacování, ale i diagnostická testová baterie pro zjišťování potenciality učit se (LPAD).
V roce 1970 Feuerstein obhájil doktorát na univerzitě v Sorboně. V průběhu 60. let 20. stol. se Feuersteinovy myšlenky šířily do Spojených států a Kanady. V Kanadě Feuerstein spolupracoval s výzkumným Hadassa-WIZO-Canada Research Institut, v němž měl ve své práci značnou podporu. Úkolem střediska ICELP (International Center for Enhancement of Learning Potential), které Feuerstein založil v roce 1993 bylo zejména zastřešit a podporovat jednotlivá tréninková centra, která jsou nyní ve více než 24 zemích světa, a která šíří víru v modifikovatelnost člověka prostřednictvím práce s Instrumentálním obohacováním. Celý život strávil Feuerstein výzkumem vývojové, klinické a kognitivní psychologie z pohledu, který respektuje kulturní odlišnosti. V roce 2012 byl za svou práci nominován na Nobelovu cenu míru.
Zdroje:
MÁLKOVÁ, Gabriela. Zprostředkované učení: jak učit žáky myslet a učit se. Praha: Portál, 2009. ISBN 978-80-7367-585-1 FEUERSTEIN, Reuven. Vytváření a zvyšování kognitivní modifikovatelnosti: Feuersteinův program instrumentálního obohacení. Praha: Karolinum, 2014. ISBN 978-80-246-2400-6. https://cs.wikipedia.org/wiki/Reuven_Feuerstein LEBEER, Jo, ed. Programy pro rozvoj myšlení dětí s odchylkami vývoje: podpora začleňování znevýhodněných dětí do běžného vzdělávání. Praha: Portál, 2006. Speciální pedagogika (Portál). ISBN 80-7367-103-4.

reflexe účastníků

Řekli o našich kurzech

Quotation